Ohýbání plexiskla

Tváření a tvarování plexiskla, ohýbání plexiskla

Plexisklo a polykarbonát jsou termoplasty. Této vlastnosti se využívá při tvarování a ohýbání plexiskla či ohýbání polykarbonátu. Nabízíme zakázkovou výrobu tvarovaných a ohýbaných dílů. Základní druhy ohybu můžeme rozdělit na následující druhy:

1) Ohýbání bez nároků na velikost rádiusu

Jsme schopni ohýbat materiál do šířky 2000 mm a síly materiálu 12 mm. Ohýbání se provede lokálním ohřevem materiálu (určitého pásma) a ohnutím na požadovaný úhel.

2) Ohýbání s přesně danou velikostí rádiusu (do velikosti cca R40 mm)

Ohýbání na přesno se dosáhne pouze pomocí formy. Z toho plyne, že před samotnou výrobu si musíme vyrobit formu o požadovaném rádiusu. Samotné ohnutí opět provedeme lokálním nahřátí desky materiálu, kterou následně umístíme do vyrobené formy.

3) Ohýbání desky do velkého rádiusu

Ohýbání plexiskla do velkých rádiusů je nejsložitější, nikoliv nereálné. V tomto případě ohýbání se vloží celá deska materiálu do pece. Deska materiálu se v peci umístí do předem připravené formy a nechá se v peci dlouze žíhat, tím je docíleno rádiusu dle vyrobené formy. Plexisklo se nenahřívá lokálně, ale celoplošně.

Všechny formy na výrobu složitých ohýbaných dílů si vyrábíme sami. Naše zkušenosti nám umožňují zhodnotit možnost použití pozitivní či negativní formy pro výrobu dílu.

Ukázky tvarovaní plexiskla a výroby ohybů

4) Ohýbání za studena

Ohýbat za studena lze pouze netříštivé materiály. Mezi netříštivé materiály patří polykarbonát PC. Ohýbaný spoj se musí ohnout o 6-9° více oproti výkresové dokumentaci, následně se materiál vrací (samovolně) o zmíněné přehnutí.

Princip ohýbání plexiskla

Jestliže ohýbáme plexisklo s malým přesahem, tj. ohyb např 30 mm, dojde k prohnutí materiálu.

Prohnutí je způsobeno lokálním náhřevem a následně vzniklým pnutím materiálu po ohybu.

Sušení akrylátů

Plexisklo a polykarbonát jsou známé svou negativní vlastností, kdy materiály samovolně sají vzdušnou vlhkost. Akryláty se proto musí před ohýbáním sušit v pecích, aby nedošlo po lokálním náhřevu k vytvoření nežádoucích bublin v materiálu.